Pravidelná fyzická aktivita má za následek i pozitivní změny v nervovém systému. Pomáhá odbourávat stres a psychické napětí, což má za následek zlepšení nálady.
Prospívá práci na sobě a pomáhá ovládat emoce, což usnadňuje udržení emoční rovnováhy. Psychologický mechanismus za hypotézou rozptýlení říká, že zaměřením na cvičení současně odvádíte pozornost od nepříjemných podnětů nebo bolesti, což ovlivňuje vaši pohodu a duševní stav.
Fenomén pocitu odpoutání se od problémů při tréninku je důsledkem poklesu aktivity prefrontálního kortexu.
Na neuronální úrovni způsobuje produkci neurotransmiterů, jako je dopamin, serotonin a norepinefrin, což má za následek schopnost mozku vyvinout neurogenezi a neuroplasticitu. Samotná produkce dopaminu a serotoninu při cvičení nás „odsuzuje“ k lepší náladě.
Po tréninku se vyplavují endorfiny, tzn. hormony štěstí
Při systematickém užívání navíc způsobuje specifické „otužování“ v ose hypotalamus-hypofýza-nadledviny, čímž se snižuje množství uvolňovaného kortizolu (stresového hormonu), a tím se zvyšuje odolnost organismu vůči stresovým situacím.
Aktivuje se také opioidní a kanabinoidní systém a také systém odměn, což přispívá k jeho pokračování. Vliv cvičení na mozek je vidět na zvýšení produkce kyseliny gama-aminomáselné, která brzdí nadměrnou mozkovou činnost a umožňuje nám relaxovat a bez relaxace není možné udržet duševní rovnováhu.
Fyzická aktivita a psychické problémy
A co lidé, kteří nejsou v nejlepším duševním zdraví? V takové situaci je motivace ke cvičení mnohem náročnější, ale stojí za to se podívat, co o tom říkají výzkumy.
Stresu, který je příčinou mnoha nemocí a poruch, se zabývali Hansen, Blangsted, Hansen, Søgaard a Sjøgard (2010) ve svém výzkumu dánských bílých límečků. Zjistili korelaci mezi volnočasovou fyzickou aktivitou a nižší úrovní vnímaného stresu.
Ke stejným závěrům dospěli Jonsdottir, Rödjer, Hadzibajramovic, Börjesson, Ahlborg (2010, poté: Guszkowska, 2013) ve studii více než tří tisíc pracovníků ve zdravotnictví a pojišťovnictví ve Švédsku. Na homepage základě srovnávacích analýz došli k závěru, že fyzicky aktivní lidé méně často vykazovali vysokou míru stresu a pracovní vyhoření ve srovnání s neaktivními lidmi.
Sport pomáhá snižovat míru úzkosti u lidí trpících úzkostnými poruchami. Herring, Jacob, Suveg a O'Connor (2011) studovali jejich vliv na léčbu generalizované úzkosti během šestitýdenních silových a aerobních cvičení.
Prokázali významné snížení úzkosti, deprese, únavy, napětí, podrážděnosti a zvýšení elánu u subjektů. Jiné studie nizozemských vědců (ten Have, De Graaf, Monshouwer, 2011: po Guszkowska, 2013) ukazují, že v aktivnější skupině byl průběh duševních poruch, zejména úzkostných, lehčí. Prospektivní analýzy ukazují, že cvičení snižuje riziko rozvoje poruch v průběhu příštích tří let.